Even every prison has a open door

August 09, 2013 | 14:16 1 comments

Konečně nový vzhled! Přijde mi, že jsem viděla snad všechny šablony, které kdo vyrobil na blogger, ale žádná nebyla pro mě.. až! jsem narazila na stránku blogskins.com s nádernými vzhledy! Ale co se člověk nedozví.. fungují jen na staré verzi šablon. Tak jsem se začala pídit po tom, jak z beta verze přejdu zpátky na klasickou, a když se mi to povedlo, ponořila jsem se opět do kódů. Jelikož jsem celý vzhled neprogramovala já, moje nervy na to stačily, naštěstí. Takže žádné widgety ani jiné zbytečnosti v sidebaru, ale hezky a jednoduše :) Skiny se mi líbí hlavně i proto, že se podobají těm na tumblr *love*.

Poslední týden v červnu jsem si skvěle užila s nejbáječnějšími lidmi pod sluncem ve vyhledávané české destinaci zvané Mácháč. Týden prosezený na terásce, komu by se to nelíbilo. Pak mě čekal festival Rock for People, který byl taktéž úžasný! Pokud nepočítám vedra a to, že jsem se osmahla hned při stavění stanu tak, že jsem na sobě pak nesnesla ani dotek, ne to ramínka podprsenky. Jared Leto byl famózní (když přecházel za stage, zamával mi! někomu za mnou, eh), celé vystoupení mě dostalo - promítání klipů na obří obrazovce za nimi, velké balóny a nafukovací zvířátka do vody, které pustili do davu, úplně jsem byla hotová z artistů z klipu Up In the Air a nakonec měl i českou vlajku, se kterou záběry jsou v novém klipu ♥ Na Billy Talent jsem myslela, že budu sedět na tribuně, dlouho jsem je už neposlouchala, ale jakmile jsem je uslyšela musela jsem do davu a tančit, křičet a skákat. Od té doby je poslouchám pořád. Kája Gott byl výborný, hlavně proto, že mi v žilách koloval alkohol, a taky jsem ho potkala v areálu a cvakla ho pro babičku, hi. No a Queens of the Stone Age, mé největší lásky, byli dokonalí! Docela mě mrzelo, že na nich nebylo až tolik lidí a zpívala, řvala a skákala jsem tam jen já s jednou slečnou, ale užila jsem si to a vynadívala jsem se na smyslné pohyby zadkem pana Hommea. Vcelku skvělý festival, i stanoví sousedi nehulákali do 5 do rána, jak to většinou bývá.

Následovaly dva týdny na Slovensku u babičky a nejzajímavější věcí bylo, že jsem byla se strejdou na střelnici (a to že jsem odřídila 350 km). Ono to začalo tak, že jsem konečně začala koukat na The Walking Dead.. a koukám a koukám až z toho mám existenciální krizi (ale seriál zbožňuju! Daryl! Rick! ♥). Po některých dílech mi bylo až špatně, jaká je to bezmoc. No jo, nemusí zrovna přijít zombíci, stačí, když padne režim nebo někomu hrábne a bude třetí světová, atp. A věřte mi, lidi jsou kreténi zlí. Většina. No a tak jsem zavrhla myšlenku, že si seženu kyanid a hezky ho spolknu, až něco podobného přijde (co kdyby to byl planý poplach, to bych byla fakt pitomec). Dala jsem si závazek, že chci na střelnici (zbroják až mít nemusím) a přihlásila jsem se na kurz sebeobrany. Na ten jsem chtěla chodit už když jsem koukala na Buffy, ale nějak z toho sešlo. A na druhou stranu, se to hodí. Pepřák sice mám, ale někoho nemusí jen tak zastavit. Nevěřím světu, vůbec, tak se jdu učit bránit. No, nakonec mě tedy strejda vzal na střelnici. Střílela jsem na 25 m nejdřív ze sportovní zbraně s přesně vytvarovanou rukojetí. Byla neskutečně těžká, měla jsem potíže ji zvednout a zamířit, ale spoušť byla citlivá. Docela mi to šlo, střelila jsem i desítku. Asi jsem měla dobrý trénink z lukostřelby (no vidíte, ovládám už dvě zbraně!). Avšak bez sluchátek by nám pěkně zvonilo v uších a to až pak přišel na řadu colt 9 mm. Z toho by se dalo i ohluchnout. Chtěla jsem si to vyzkoušet, i když jsem se bála mnohem víc. Byl lehounký, držela jsem ho oběma rukama a spušť byla hrozně daleko.. čekáte a čekáte co bude, až zapomenete mířit a držet zbraň pevně, až to přijde a mě ruce odlětely do vzduchu a sotva jsem trefila podložku s terčem. Takže s coltem už taková sranda nebyla, ale mám zkušenost a chystám se na střelnici tady v Praze, hezky s instruktorem. Možná jen moc koukám na filmy, ale co.. proč ne.

Taky jsem si dala závazek, že bych chtěla trochu pochodit Prahu, když v ní už dva roky bydlím, tak jsme se včera vydali pěšky přes karlínský tunel k žižkovské věži s miminkama a pak k památníku Žižky. A hrozně se těším do planetária :) 

No a nakonec, otevřela jsem si malý obchůdek! Už pár měsíců si hraju s náměty na potisky (plátěných tašek), sháním a testuju barvy, zkouším metody šablon a co s hotovou taškou udělá praní. Nakonec jsem se rozhodla, že to konečně zveřejním a uvidím co bude. Tašky na fotkách nejsou hotové, jen načrtnuté v PS, nebudu vyrábět dopředu tašky do aleluja a pak si z nich budu moct ušít povlečení. Takže bych daný potisk dělala, až se někdo ozve. Nápadů mám ještě plnou hlavu, ale tyhle jsou zatím zkompletované (to bych si musela uklidit stůl, aby se mi tam vešel tablet, abych mohla dodělat další). Takže kritizujte ;) A na blogu kdyby taky něco nefungovalo, ozvěte se :) Přece jen mi kódy už dávají zabrat.